Miroslav Endyš
- Počet článků 29
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1476x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Oblíbené stránky
Miroslav Endyš
30 dní v podkroví světa IV.
Ráno nemohu dospat. Horko ze spacáku, který je připraven na teploty hluboko pod nulou, je otravné. Proužek světla, který dopadá skrz závěs okna, protíná prasklinu v omítce, která se táhne šikmo po celém stropě. Pohledem kopíruji klikyháky a prohlížím si mapy, které kolem praskliny vytvořili vlhko a plíseň.
Miroslav Endyš
30 dní v podkroví světa III.
„To tam nemůžou nacpat.“ Stojíme kolem hromady báglů a výstroje, která svou velikostí připomíná složený pionýrský tábor. Všech sedm nás postává mezi touto hromadou a třemi taxíky, které vypadají spíše jako šlapací autíčka než dopravní prostředky. Tohle má naší výpravu přesunout na autobusové nádraží, odkud se vydáme na osmihodinovou, dvěstě kilometrů dlouhou cestu, do výchozího bodu našeho treku.
Miroslav Endyš
Rodeo po česku
V životě jsem neviděl, jak vypadá americké rodeo, když pominu několik náhodně shlédnutých dokumentů na Discovery Channels. Nevím tedy jak ve skutečnosti vypadá rodeo po 'americku'. Ale to naše, krásné, malé, 'střediskové' rodeo po česku, vypadá opravdu skvěle.
Miroslav Endyš
30 dní v podkroví světa II.
„Ty vole sleduj!“ křičí můj kamarád z mokré čtvrtě. Otáčím hlavu a spatřuji velikého makaka, běžícího po římse hotelové budovy. Namířím kameru a snažím se zachytit ten velký, červený semafor, se zrzavým ochlupením, který právě mizí za rohem hotelu. Tak proto jsou tu na oknech mříže i ve vyšších patrech. Ty potvory nejsou líne dojít si pro kus žvance z několika kilometrů vzdáleného Swayambhunathu. Tak tomu říkám exotické ráno.
Miroslav Endyš
30 dní v podkroví světa I.
Slunce se prodírá škvírami v prknech lodžie a otravně se dobývá pod má víka. Přetahuji spacák přes hlavu a snažím se najít nejméně otlačenou část svého těla, kterou bych nasunul na tvrdá prkna lodžiového ležení. Hlava je v pořádku, jen v puse mám jak v polepšovně. Včerejší večer jsem hostil majitele lodžie Khurkuri rumem a místní whisky a dětem jsem kupoval Coca-Colu. Všechny jsem pak uchvátil kouzlem, kdy jsem nechával mizet minci ve svém předloktí. Dospělým se při mé exhibici měnily obličeje v užaslé ksichtíky, ne nepodobné těm dětským. Sakra a to ještě nevím, že mě tahle sranda bude stát víc jak tři tisíce rupií. Jak jsem se sem dostal? Jasně! Vzpomínám si. Po svých. Byla to dlouhá cesta. Začala v Káthmándú, někdy před čtyřmi týdny.
Miroslav Endyš
Sebastianův fotopříběh
Fotopříběh se skládá z celkem osmi obrazů. Odehrál se během krátké chvilky na tribuně dostihového závodiště a ani ne tříletý Sebastian v něm hledá číslo řady ve které seděl a které si velmi oblíbil. Chodil od tabulky k tabulce a každé vlepil pusu, nebo jí alespoň něco pošeptal. Snad jen pro pozastavení se a zamyšlení nad tím, co je v životě důležité.
