Miroslav Endyš
- Počet článků 29
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1476x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Oblíbené stránky
Miroslav Endyš
Trbant McQueen
Auuu, dopr..." "Jsi moc velký," zubí se na mě Láma. "To auto je malý!" oponuji se zaťatými zuby a hladím si koleno, kterým jsem naboural do orezlé palubní desky. "Tady je to dobrá velikost."
Miroslav Endyš
Časy a vzdálenosti
"Jak daleko ještě?" Jsem si jist, že touha slyšet co nejnižší číslo je v mém hlase patrna. "Tak tři, nebo čtyři."
Miroslav Endyš
Dialog v podkroví světa
Tsering: "Proč sem lezeš?" Já: "Abych mohl slézt zase dolů." Tsering: "No tak to přece nemusíš lézt sem nahoru a můžeš rovnou zůstat dole."
Miroslav Endyš
Zakážou nám dejchat
"Jsi policajt?" zeptal se a ruku s půlkou rohlíku schovával za záda. "Ne, nejsem," usmál jsem se a v duchu jsem si představil sám sebe jako strážce zákona. Usmál jsem se ještě víc.
Miroslav Endyš
Tak tohle je konec
Dívám se pod nohy a odhaduji, že mám pod sebou tak čtyřicet metrů volného prostoru. Snažím se posunout své těžiště dále od okraje, ale žádné z mých nervových zakončení nedostane rozumnou informaci z mozku, jak to udělat.
Miroslav Endyš
Když si chlapi rozumí
Nádhera. Jen málo co se vyrovná pohledu na slunce, které zapadá za hřebeny himalájských velikánů. Poslední paprsky dne, které se prodírají skrz mraky vypadají jako žhavé louče a vy máte pocit, že se jich můžete dotknout.
Miroslav Endyš
Nakopnul jsem ji
„Děláš si ze mě srandu? Vždyť máš nejméně 10 kilo nadváhu!“ Sklopil jsem oči a přemýšlel, zda mám tohle za potřebí. „Hele netvař se jak svatá Nevímkomudala. Tohle na nikoho nesvedeš! Tohle je výsledek tvé lenosti.“
Miroslav Endyš
Když kolem vás proletí superhrdina
„Jednou budu mít taky takovou káru.“ Ušmudlaný kluk prstem ukazoval na projíždějící supersport. Přesně takový, nad kterým zaplesá srdce každého chlapa a za jehož zvukem dokážeme otočit ušní boltce.
Miroslav Endyš
Jak jsem potkal Einsteina
„Mohl by sis dojít k holiči." navzdory všemu co kdy napsal Havránek s Jedličkou, toto byla věta rozkazovací. Ženatí muži mé tvrzení chápou a jazykovědci by se měli zamyslet, zda by se skladba věty a hlavně pak její kategorizace neměla přehodnotit a zohledňovat i kontext, ve kterém byla vyřčena. Možná by stačilo zohlednit, že byla vyřčena manželkou.
Miroslav Endyš
Proč nezdravit 'horolezcí'
Pískovec pálí do dlaní a po čele se sune další kapka potu. Natáčím hlavu tak, abych zabránil její cestě do mého oka. Ležím a přivřenýma očima sleduju vrcholek borovice. Ani se nehne.
Miroslav Endyš
Zbynďa a jeho střevní problémy :)
„Tak co mladej? Jak si se vyspal?“ objemné tělo pána, který ležel na posteli u okna, se nadzvedlo a hadička spojující igelitový sáček s jeho břichem se nebezpečně napjala. V hubě mám jak v polepšovně, víka ne a ne udržet otevřená a tupá bolest obšťastňuje můj podbřišek.
Miroslav Endyš
Proč se zásadně neptám na cestu
‚A neměli bychom tady zahnout doprava?‘ lehká nervozita v hlase mé ženy prozrazovala, že důvěra v mé navigační schopnosti poněkud klesla. Jedna hodina v noci, kol dokola tma, lehký vánek, temná ulička a cedule nesoucí hrdě název obce, kde se právě nacházíme: ‚Choisy-en-Brie‘. Naše situace nebyla nikterak černá. V nádrži odhadem více jak třicet litrů benzínu, lahev teplé kofoly, dvě bagety od oběda a čtyřletá dcera na zadním sedadle spí spokojeně ve své sedačce.
Miroslav Endyš
Buboši se nejedí
‚Ale fuj, tohle se přece nedělá.‘ babiččina ruka pleskla ruku malého Sebastiana, toho času jedním prstem zabořenou do jeho pravé nosní dírky. Tříletý lovec vytržen ze své dobrodružné výpravy za ‚bubošema‘ vzhlédl ukřivděně vzhůru k autoritě a zároveň velmi rychle schoval svou pravou ručičku se svým posledním úlovkem za svá záda.
Miroslav Endyš
Kterak si důchodci vyřizují účty
Nábřeží zalité pozdně odpoledním sluncem, banda racků na náplavce rvoucí se o kus žvance, houkající parník s turisty pomalovaný reklamou na pivní mok a do toho se občas ozve projíždějící auto se svým ‘žžžššš dururudururdurur‘, to jak z hladkého asfaltu přeskočí na dlažbu z kočičích hlav. Kočičí hlavy. Autor tohoto pojmenování musel být pořádný cynik.
Miroslav Endyš
Proč když kutím, se druzí smějí?
Ne, že bych snad neuměl zatlouct hřebík, vyvrtat díru do panelu, nařezat metr dřeva, nebo opravit jaderný reaktor. Prostě všechny tyhle věci, které moje manželka a spolu s ní manželky mnoha ostatních mužů, považují za samozřejmé dovednosti svých nemožných manželů, do puntíku ovládám. Snad jen na opravu toho reaktoru bych si vzal k ruce manuál. Ale věci se někdy přihodí tak, že člověk při takových úkonech vypadá jako ten největší trouba.
Miroslav Endyš
O Kamilovi a strachu z létání
‚Kdyby přišel, a řekl: ‚Kamile, teď to budu potřebovat trochu srovnat, takže se nelekej.‘ ale to on ne. Bez jediného varování jsem se ocitl o dva metry výš než kolegyně Spáčilová, která seděla na levé straně letadla.‘
Miroslav Endyš
Kašlíček, rýmička a teplůtka
‚Já bych ti přála zažít tu bolest, když jsem rodila.‘ s lehkým opovržením pronesla má žena, když jsem jí strkal pod nos výsledek svého snažení o zažehnutí ohně v krbu. Příprava třísek neprobíhala úplně přesně podle mých představ a kus dřeva, který jsem si vybral, uhnul těsně před dopadem sekery. Má ruka však ne.
Miroslav Endyš
Proč ženy umí dělat více věcí najednou
‚Tohle si poslechni.‘ zaznělo doporučení od mé ženy a jala citovat z jakéhosi časopisu pochybné pověsti, který velmi nepokrytě koketoval s nálepkou feministický.
Miroslav Endyš
Proč muži chodí rychleji než ženy
‚Mohl bys na mě počkat?‘ ozvalo se mi za zády a mně nezbývalo, než zpomalit své kroky. Žena si mě měřila pohledem, který naznačoval něco o neslušnosti a nevychovanosti, načež já svůj zrak sklopil, dávajíc tak najevo svůj stud. Lidem v pasáži nákupního centra se tak naskytl obraz, který muži pochopili a soustrastně pokyvovali hlavami směrem ke mně a ženy pro změnu zvedaly přísně brady a souhlasně kývaly směrem k mé ženě.
Miroslav Endyš
Do praktického života nepoužitelný
‚No tak ten je do praktického života úplně nepoužitelný!‘ zvolala jednoho dne má žena při sledování televize, kde právě probíhala jakási dovednostní soutěž. Vzhlédl jsem od počítače právě včas, abych viděl, jak dotyčný, který se stal terčem kritiky mé ženy, se právě snaží rozříznout dřevěný hranol napůl a používá přitom nesprávnou stranu pilky. Situace byla komická, leč dalo se pochopit, že v zápalu boje a následkem trémy před televizními kamerami uchopil pilu špatným způsobem a zaměnil tak zubatou stranu za stranu hladkou.
Miroslav Endyš
Protože paní pokladní…
Malé děti jsou našimi radostmi. Zvláště pak ty naše. A úplně nejvíce ty z našich, které se snažíme vychovávat a od kterých jsme vychováváni.
Miroslav Endyš
'Na slovo'
Nikdy jsem nebyl ten, co poslouchá na slovo a jako malý kluk jsem býval mezi neposlušnými jedničkou. Moje žena by jistě řekla, že tato vlastnost, kterou se dle většiny rodičů pyšní snad všechny děti, mi zůstala dodnes. Možná že právě toto její tvrzení mě jednoho dne přivedlo na myšlenku, nebo spíše k přemýšlení nad tím, co by se stalo, kdybych se pokusil tento svůj nešvar odstranit a začal doopravdy poslouchat ‚na slovo‘.
