Miroslav Endyš
- Počet článků 29
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1476x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Oblíbené stránky
Miroslav Endyš
Trbant McQueen
Auuu, dopr..." "Jsi moc velký," zubí se na mě Láma. "To auto je malý!" oponuji se zaťatými zuby a hladím si koleno, kterým jsem naboural do orezlé palubní desky. "Tady je to dobrá velikost."
Miroslav Endyš
Časy a vzdálenosti
"Jak daleko ještě?" Jsem si jist, že touha slyšet co nejnižší číslo je v mém hlase patrna. "Tak tři, nebo čtyři."
Miroslav Endyš
Dialog v podkroví světa
Tsering: "Proč sem lezeš?" Já: "Abych mohl slézt zase dolů." Tsering: "No tak to přece nemusíš lézt sem nahoru a můžeš rovnou zůstat dole."
Miroslav Endyš
Zakážou nám dejchat
"Jsi policajt?" zeptal se a ruku s půlkou rohlíku schovával za záda. "Ne, nejsem," usmál jsem se a v duchu jsem si představil sám sebe jako strážce zákona. Usmál jsem se ještě víc.
Miroslav Endyš
Tak tohle je konec
Dívám se pod nohy a odhaduji, že mám pod sebou tak čtyřicet metrů volného prostoru. Snažím se posunout své těžiště dále od okraje, ale žádné z mých nervových zakončení nedostane rozumnou informaci z mozku, jak to udělat.
Miroslav Endyš
Když si chlapi rozumí
Nádhera. Jen málo co se vyrovná pohledu na slunce, které zapadá za hřebeny himalájských velikánů. Poslední paprsky dne, které se prodírají skrz mraky vypadají jako žhavé louče a vy máte pocit, že se jich můžete dotknout.
Miroslav Endyš
Nakopnul jsem ji
„Děláš si ze mě srandu? Vždyť máš nejméně 10 kilo nadváhu!“ Sklopil jsem oči a přemýšlel, zda mám tohle za potřebí. „Hele netvař se jak svatá Nevímkomudala. Tohle na nikoho nesvedeš! Tohle je výsledek tvé lenosti.“
Miroslav Endyš
Když kolem vás proletí superhrdina
„Jednou budu mít taky takovou káru.“ Ušmudlaný kluk prstem ukazoval na projíždějící supersport. Přesně takový, nad kterým zaplesá srdce každého chlapa a za jehož zvukem dokážeme otočit ušní boltce.
Miroslav Endyš
Potřebují pomoc!
Ano, mnohé z nás určitě zasáhla zpráva o ničivém zemětřesení v Nepálu. Nejničivějším zemětřesení za posledních 80 let. Úřady hlásí více jak 4200 mrtvých a podle dostupných informací si troufám říct, že to zdaleka není konečné číslo. Některé z nás tato zpráva zasáhla více, jiné jen lízla a některé ani to.
Miroslav Endyš
30 dní v podkroví světa IV.
Ráno nemohu dospat. Horko ze spacáku, který je připraven na teploty hluboko pod nulou, je otravné. Proužek světla, který dopadá skrz závěs okna, protíná prasklinu v omítce, která se táhne šikmo po celém stropě. Pohledem kopíruji klikyháky a prohlížím si mapy, které kolem praskliny vytvořili vlhko a plíseň.
Miroslav Endyš
Jak jsem potkal Einsteina
„Mohl by sis dojít k holiči." navzdory všemu co kdy napsal Havránek s Jedličkou, toto byla věta rozkazovací. Ženatí muži mé tvrzení chápou a jazykovědci by se měli zamyslet, zda by se skladba věty a hlavně pak její kategorizace neměla přehodnotit a zohledňovat i kontext, ve kterém byla vyřčena. Možná by stačilo zohlednit, že byla vyřčena manželkou.
Miroslav Endyš
30 dní v podkroví světa III.
„To tam nemůžou nacpat.“ Stojíme kolem hromady báglů a výstroje, která svou velikostí připomíná složený pionýrský tábor. Všech sedm nás postává mezi touto hromadou a třemi taxíky, které vypadají spíše jako šlapací autíčka než dopravní prostředky. Tohle má naší výpravu přesunout na autobusové nádraží, odkud se vydáme na osmihodinovou, dvěstě kilometrů dlouhou cestu, do výchozího bodu našeho treku.
Miroslav Endyš
Rodeo po česku
V životě jsem neviděl, jak vypadá americké rodeo, když pominu několik náhodně shlédnutých dokumentů na Discovery Channels. Nevím tedy jak ve skutečnosti vypadá rodeo po 'americku'. Ale to naše, krásné, malé, 'střediskové' rodeo po česku, vypadá opravdu skvěle.
Miroslav Endyš
30 dní v podkroví světa II.
„Ty vole sleduj!“ křičí můj kamarád z mokré čtvrtě. Otáčím hlavu a spatřuji velikého makaka, běžícího po římse hotelové budovy. Namířím kameru a snažím se zachytit ten velký, červený semafor, se zrzavým ochlupením, který právě mizí za rohem hotelu. Tak proto jsou tu na oknech mříže i ve vyšších patrech. Ty potvory nejsou líne dojít si pro kus žvance z několika kilometrů vzdáleného Swayambhunathu. Tak tomu říkám exotické ráno.
Miroslav Endyš
30 dní v podkroví světa I.
Slunce se prodírá škvírami v prknech lodžie a otravně se dobývá pod má víka. Přetahuji spacák přes hlavu a snažím se najít nejméně otlačenou část svého těla, kterou bych nasunul na tvrdá prkna lodžiového ležení. Hlava je v pořádku, jen v puse mám jak v polepšovně. Včerejší večer jsem hostil majitele lodžie Khurkuri rumem a místní whisky a dětem jsem kupoval Coca-Colu. Všechny jsem pak uchvátil kouzlem, kdy jsem nechával mizet minci ve svém předloktí. Dospělým se při mé exhibici měnily obličeje v užaslé ksichtíky, ne nepodobné těm dětským. Sakra a to ještě nevím, že mě tahle sranda bude stát víc jak tři tisíce rupií. Jak jsem se sem dostal? Jasně! Vzpomínám si. Po svých. Byla to dlouhá cesta. Začala v Káthmándú, někdy před čtyřmi týdny.
Miroslav Endyš
Proč nezdravit 'horolezcí'
Pískovec pálí do dlaní a po čele se sune další kapka potu. Natáčím hlavu tak, abych zabránil její cestě do mého oka. Ležím a přivřenýma očima sleduju vrcholek borovice. Ani se nehne.
Miroslav Endyš
Zbynďa a jeho střevní problémy :)
„Tak co mladej? Jak si se vyspal?“ objemné tělo pána, který ležel na posteli u okna, se nadzvedlo a hadička spojující igelitový sáček s jeho břichem se nebezpečně napjala. V hubě mám jak v polepšovně, víka ne a ne udržet otevřená a tupá bolest obšťastňuje můj podbřišek.
Miroslav Endyš
Proč se zásadně neptám na cestu
‚A neměli bychom tady zahnout doprava?‘ lehká nervozita v hlase mé ženy prozrazovala, že důvěra v mé navigační schopnosti poněkud klesla. Jedna hodina v noci, kol dokola tma, lehký vánek, temná ulička a cedule nesoucí hrdě název obce, kde se právě nacházíme: ‚Choisy-en-Brie‘. Naše situace nebyla nikterak černá. V nádrži odhadem více jak třicet litrů benzínu, lahev teplé kofoly, dvě bagety od oběda a čtyřletá dcera na zadním sedadle spí spokojeně ve své sedačce.
Miroslav Endyš
Buboši se nejedí
‚Ale fuj, tohle se přece nedělá.‘ babiččina ruka pleskla ruku malého Sebastiana, toho času jedním prstem zabořenou do jeho pravé nosní dírky. Tříletý lovec vytržen ze své dobrodružné výpravy za ‚bubošema‘ vzhlédl ukřivděně vzhůru k autoritě a zároveň velmi rychle schoval svou pravou ručičku se svým posledním úlovkem za svá záda.
Miroslav Endyš
Sebastianův fotopříběh
Fotopříběh se skládá z celkem osmi obrazů. Odehrál se během krátké chvilky na tribuně dostihového závodiště a ani ne tříletý Sebastian v něm hledá číslo řady ve které seděl a které si velmi oblíbil. Chodil od tabulky k tabulce a každé vlepil pusu, nebo jí alespoň něco pošeptal. Snad jen pro pozastavení se a zamyšlení nad tím, co je v životě důležité.
| předchozí | 1 2 | další |
